Jak se dobře a efektivně ptát druhých.

0 Komentářů A+ a-

Pokládat správně otázky, dobře se ptát, je umění. Kdo se dobře zeptá, porozumí dané situaci nebo člověku natolik, že ji může využít k čemu potřebuje. Dobře položená otázka nicméně je pouze dveřmi, které nám ukáží cestu kudy, nikoli vlastní cestou. Jak se tedy správně ptát? A co potřebuji znát k tomu, abych se dobře zeptal?

Dvě cesty kladení otázek 

Než se začneme bavit o kladení otázek - o ptaní se druhých - je dle mého názoru důležité si uvědomit, čeho chceme kladením otázek vlastně docílit. Každý se ptá. K čemu nám nicméně otázky doopravdy slouží? Otázky samy o sobě mají dvojí charakter. Buď chceme, aby nás někam naše otázka někam dovedla, něco nám ukázala, abychom si něco uvědomili a ujasnili, nebo na druhé straně chceme otázkou určitým způsobem toho druhého někam dotlačit něco mu dokázat, vyčítat mu něco, atd. Otázkou zůstává, co nám a druhým dává více a co obohatí vzájemné naše vztahy. 

Co potřebuji znát, abych nalezl(a) odpověď?

Lidé mají tendenci si již před položením samotné otázky odpovědět sami dopředu. Vytváříme si očekávání, domněnky a předsudky.  Abychom nicméně nalezli odpověď, to správné řešení, nemusíme se přeci v naší mysli soustředit na minulost, na to, co nás k předsudkům, domněnkám, výčitkám, srovnáním a předsudkům ještě před vyslovením odpovědi dovedlo. Mohu to co se stalo pozměnit poopravit nebo snad smazat? Nikoli. Jediné s čím mohu pracovat je to, co se stane od tohoto momentu, kdy se ptám. Tak co přesně potřebuji znám k tomu, abych se dobře ptal?

Kam s danou otázkou chci dojít. Mám dvě možnosti, jak se ptát. Porovnejte si následující páry otázek:
"Proč to není již hotové?" a nebo "Co potřebuješ ještě k tomu, abys to rychle dokončil?" 
"Proč jsi to zase udělal!?" a nebo "Co ti to dalo, žes to udělal a co uděláš příště jinak, abys to zvládl správně? Víš to?" 
 "Tohle říkáš nepůjde udělat, jo?" a nebo "Jak to přesně myslíš, že to nepůjde udělat? Že to není vůbec možné nebo k tomu potřebuješ další zdroje, abys to zvládl?"
Vnímáte rozdíl v otázkách? Na co se soustředí první otázky a no otázky následující? Už víte, v čem je to kouzlo správně položených otázek? Pokud ano, určitě si plně uvědomujete i případnou Vaší rekci na jedné straně na první  typ otázek, a na druhé straně otázek druhých. Která otázka je Vám příjemnější? 

Možná ještě v této souvislosti jedno rčení: "Co nechcete, aby ostatní činili Vám, nečiňte sami druhým."

V prostých obvyklých otázkách typu: "Proč jsi to udělal? Proč si to myslíš? Co tě vedlo k takovému rozhodnutí? vnímáme přímost, někdo možná zpochybnění nás samotných, útok, schazování, atd. A přitom nám může jít úplně o obyčejnou věc. Třeba jen chceme na něco druhého upozornit, aby se přeci jen zamyslel nad tím, co udělal. Soustředíme se v takových otázkách na budoucnost nebo na minulost nebo na řešení, jak z dané situace vyjít a problém vyřešit?

Vnímejme "teď a tady" a soustřeďme se na "co potom"

Má pozornost na problém (teď a tadyby se měla soustředit na druhou stranu, tedy na dotazovaného a na budoucnost. Samotným dotazem bych měl tedy tázaného směřovat na budoucnost (co potom?), nikoli na minulost (co bylo). Z minulosti se můžeme pouze ponaučit, žijeme nicméně "teď a tady" a probudíme se v "co potom?". Soustřeďme se na to, co nám přinese do života něco pozitivního a co sami můžeme ovlivnit.

Pokud chceme vést s druhým člověkem příjemný rozhovor, dobře položené otázky nám tu cestu mohou usnadnit. Nemusíte být zrovna odborníkem na komunikaci, stačí si občas uvědomit, co je v danou chvíli skutečně důležité. A věřte tomu, že s Vámi lidé budou chtít mluvit daleko více. Proč? Protože budou cítit a vnímat, že jim nasloucháte, že se o ně doopravdy zajímáte, protože budou mít pocit, že jim skutečně rozumíte.

80% úsilí v otázce a 20% v odpovědi?

Lidé vnímají položenou otázku jako něco, co má v jejich slovech váhu, něco vytvoří. Následná odpověď "automaticky" již z dané odpovědi vyplyne, nebo snad ne? Stavíme se kolikrát k dotazování jako k pravidlu 20/80 (Paretův princip). Já vydávám v otázce vynaložené úsilí tázajícího maximum (80%), tak musím obdržet i adekvátní odpověď (20%). "Toto je snad jasně položená otázka, ne?" Vytváříme si sami často domněnky, že druhá strana buď všechno ví, nebo neví vůbec nic. Omyl. Otázka není kolikrát ani 50% našeho úsilí jak se správně  a efektivně ptáme. Jak to myslím?

Hrajme si s domněnkami

Připusťme si sami sobě, že neznáme okolnosti dané situace, s daným člověkem jsme v daný moment nebyly, a na to, na co hledáme odpověď, je schované pouze v tom druhém. A nikdo nepřemýšlí úplně stejně jako Vy. Tak jak na to? Hrajme si. Domněnky mohou být i užitečné. Pokud budete příště přistupovat v kladení otázek tak, že budete předpokládat, že daná osoba o dané situaci, o daném problému nic neví, není "zasvěcená", ať už se bude jednat o jakoukoli situaci, budete překvapení, kam se s druhým člověkem v dané debatě dostanete. Položím "chytrou" otázku (50%) a se stejným úsilím naslouchání čekám odpověď (50%). 

Naslouchejme více druhým, abychom porozuměli sami sobě.




Jaký je Váš názor na toto téma? Co Vás nejvíce zaujalo?  Podělte se o Váš názor s ostatními v komentáři pod článkem.

Pokud se vám článek líbil, pošlete jej dál! 


_________________________________________________________________
Mé jméno je Jaromír Průša (@nacesteskoucema zabývám se profesně koučováním, lektorováním a profesionálním networkingem. 

Specializuji se zejména na exekutivní coaching, facilitaci councilů a na profesionální business networking. 

Kontaktovat mě (LinkedIn profilmůžete přímo ZDE

(autor příspěvku)

Děkuji za návštěvu mých profesních stránek! Pokud Vás tento příspěvek jakkoli zaujal, budu velice rád za komentář nebo sdílení techto myšlenek. Jaký máte na toto téma nároz Vy?

Souhlasíte? Nesouhlasíte? Máte co říct k danému tématu?