• 7 principů, které mějme na paměti, když si myslíme, že nejsme dost dobří

    Nejsem dost dobrý(á). To si kolikrát můžeme v hlavě sami často říkat. Nicméně "nemůžeme sebe sami nenávidět v té verzi sebe sama, ve které se můžeme mít rádi." (Lori Deschene) Někdy jsem i já sám na sebe hrozný a neúnavně sebe porovnávám s ostatními lidmi, kolegy, se svými vzory atd. Bez ohledu na to, kolikrát jsem již četl nebo slyšel, jak dost dobrý, milý nebo i roztomilý já sám jsem a bez toho, že i vím, že si jen v některých věcech dostatečně nevěřím, stejně občas sklouzávám v myšlenkách k tomu, že se "nemám rád".

    Tlak našeho okolí

    Ten červík v hlavě nás může nahlodávat neustále. V naší euro-americké kultuře je obecně velký tlak na "hromadění" a na "stálý růst". Důsledkem toho je, že máme neustále z našeho povzbuzování sebe sama pocit, jako kdyby s námi nebylo něco v pořádku. Souhlasíte? Stále jsme od určitého věku singl, nemáme určitý příjem jako ostatní, nemáme velký zajímavý sociální kruh, nebo nevypadáme dobře a působíme v přítomnosti ostatních určitým způsobem. Seznam takovýchto tlaků z vnějšku by mohl být skutečně veliký.

    Někdy uprostřed toho veškerého tlaku, zcela zapomínáme na všechny ty úžasné, jedinečné věci, které sami v sobě máme a jak dobří vlastně jsme. V důsledku toho hledáme důkazy, že jsme nikým, že si nezasloužíme být zamilovaní a milovaní nebo že si nemůžeme dovolit žít naplno. A to je pak konec. V hlavě zůstaneme s tou myšlenkou a dovolíme vnitřnímu kritikovi úplně roztrhat naši sebeúctu. Pak skončíme truchlivě se zmrzlinou nebo jakýmkoli jídlem na pohovce a koukáme bezedně na televizi. 

    Vzpomeňte si na sílu myšlenky 

    Vzpomínám si na chvíli, kdy jsem četl komentář od jednoho z mých čtenářů blogu, kde mi psal, že jeden z mých příspěvků jej doslova dostal přes noc. Doslova. A pokud to jedno jednoduché slovo nebo věta, které(ou) jsem v článku použil, mělo tu moc mu "zachránit život", je dobré si uvědomit, jaké účinky mohou mít řeči, které vedeme sami k sobě. 

    Vnitřní kritika se silnými námitkami je hodně velký protihráč vůči sebevědomí a naší sebelásce. A tak se zase snažíme ještě víc, abychom se opět nenačapali, jak sklouzáváme opět k těmto myšlenkám. Nicméně je to ještě horší. No tak, jsme přeci jen lidé a měli bychom si připustit, že i toto je v pořádku. Je jen otázkou, jak s danými myšlenkami naložíme a pracujeme. Až pak se můžeme zabývat tím, že si takové myšlenky vůbec nepřipouštíme. 

    Pokud nectíme sebe sami, pokud se nemáme rádi takové, jací jsme s klady i zápory a nevíme pořádně, co to ta sebeláska je, možná pomůže to, uvědomit si a plně přijmout principy, které nás k sebelásce vždy alespoň přiblíží. Sebeláska - tedy mít sám sebe rád, takové jací jsme, je receptem na šťastný život. 

    Takže, když budeme zase v pokušení, vzpomeňme si na tyto principy: 

    1. Lidi, se kterými se srovnáváte, se srovnávají také s jinými lidmi. 

    Všichni lidé se hledají v ostatních okolo sebe a srovnávají se s nimi. A právě ti lidé, které vidíme a vnímáme, jako by měli již vše, tak to tak rozhodně sami nemají. Pokud se na ostatní lidi budeme dívat se soucitem a porozuměním spíše než souzením a žárlivostí, budeme lépe schopni je vidět takové, jací doopravdy jsou  - jako lidské bytosti. Pak si i uvědomíme, že jsou stejně nedokonalí - opravdoví ve své podstatě - a procházejí stejnými běžnými problémy, které mají všichni ostatní. Nikdo není dokonalý. 

    2. Naše mysl může být velmi přesvědčivý lhář. 

    Příhodný je zde jeden citát: "Nevěřte všemu, co si myslíte." Toto je citát, který zcela změnil způsob, jakým jsem reagovat, když se v mé mysli objevila nějaká ta krutá týrající myšlenka. Myšlenky jsou jen myšlenky, nikoli pravda. Je to nezdravé a vyčerpávající dávat do nich tolik síly a energie, aby byli negativní. Stojí to za to takovým myšlenkám říci stop a energii dát do povzbuzení, odvahy a naděje.

    3. Je v nás více dobrého než špatného 

    Tento princip je inspirován jedním z mých oblíbených citátů od Jon Kabat-Zinna: "Než přestanete dýchat, je ve vás více dobrého než špatného." Pesimismus nás v životě daleko nedovede. Někomu, kdo má někdy tendenci vyzdvihovat a připomínat si všechny vlastní vady a chyby, tomu i zároveň pomáhá si uvědomit, že existuje spousta věcí, na které může být sám pyšný. Můžeme dýchat? Vidíme? Slyšíme? Chodit? Volíme si svobodně vlastní cestu životem? I toto je pro někoho hodně těžké mít a užívat si to. Nejcennější věci v životě jsou zadarmo. Važme si samozřejmých a dobrých věcí a ze špatných se jen ponaučme. 

    4. Potřebujeme lásku nejvíce, když máme pocit, že si ji nejméně zasloužíme. 

    Vím, že toto slýcháváme dost často, nicméně asi ne tak často, abychom jsme se z toho ponaučili a přijali to za své. Zjistil jsem, že je velmi obtížné přijmout lásku a pochopení od druhých, když jsem ve stavu hněvu, studu, úzkosti nebo deprese. Ale přijetí výše uvedeného principu za vlastní, posunul opravdu můj pohled a uvědomil jsem si, že láska je vlastně největším darem, který v takových případech mohu přijmout. A rozhodnutí je jen na mě. 

    5. Musíme plně přijmout a smířit se s tím, co je "teď", než dosáhneme a cítíme se spokojeni s tím, co bude "později". 

    Jedna věc, kterou jsem se naučil o dosáhnutí změny je, že než se spokojíme s tím, kam jdeme, musíme přijmout, uznat a ocenit, kde jsme právě teď. Smíříme-li se nejprve s tím, kde jsme, stane se naše cesta k něčemu novému mnohem klidnější, obohacující a uspokojující a rozhodně rychlejší. Jednoduše, pokud někam chceme dojít a vlastně ani nevíme odkud přesně jdeme, těžko tam dojdeme, jen se plácáme.

    6. Zaměřme se raději na pokrok, než na dokonalost a na to, jak daleko jsme se již dostali, než na to, jak daleko ještě musíme jít. 

    Jednou z největších příčin sebepohrdání je naše potřeba "dostat to pravé." Usilujeme o dokonalost a úspěch ("hromadění" a "stálý růst"), a když zaostáváme za ostatními, cítíme se hůře než bezcenně. Zdá se, že si neuvědomujeme, že naše "snaha o úspěch" a ochota "sžít se s tím pravým", je vlastně náš cíl sám o sobě, bez ohledu na to, kolikrát se nám nepodaří dosáhnout "toho pravého". O to "dostat to pravé" vůbec vlastně nejde. Je to neustálý hlad po něčem, co vlastně ani nevíme, co je, a jak to doopravdy vypadá. Místo toho, abychom nadávali sami sobě, že jsme něco popletli a udělali jsme krok zpátky, poplácejme se raději po zádech za snahu, pokrok, a za to, že jsme došli tak daleko. 

    7. Nemůžeme nenávidět svou cestu jak milujeme sami sebe. 

    Pokud si budeme říkat, jací lůzři jsme, rozhodně nám to ke změně nepomůže a ani k úspěchu nedovede. Pokud si budete říkat, že nemůže plně žít v našem plném potenciálu, rozhodně nám to nepomůže dosáhnout vyššího potenciálu. Pokud si budeme říkat, že jsme k ničemu a jak nesympatičtí jsme, nepomůže nám to cítit se hodnotný(á) a milovaný(á). 

    Vím, že to zní skoro až moc jednoduše, ale jediný způsob, jak dosáhnout plné sebelásky, je milovat sami sebe, bez ohledu na to, kdo jsme a kde se právě teď nacházíme. Ať jsme při těle, ať už nemáme ty milióny, ať už nemáme vysokoškolské nebo středoškolské vzdělání, jsme to my a nikdo jiný. Jsme jedineční. Každý z nás je jedinečný. I když víme, že toužíte po změně, je pravda jednoduchá. Jste akorát takoví, jací právě jste.

    A budeme to trochu jednodušší pokaždé, když si to vše budeme pravidelně připomínat.



    Jaký je Váš názor na toto téma? Co Vás nejvíce zaujalo?  Podělte se o Váš názor s ostatními v komentáři pod článkem.

    Pokud se vám článek líbil, pošlete jej dál! 


    _________________________________________________________________
    Mé jméno je Jaromír Průša (@nacesteskoucema zabývám se profesně koučováním, lektorováním a profesionálním networkingem. 

    Specializuji se zejména na exekutivní coaching, facilitaci councilů a na profesionální business networking. 

    Kontaktovat mě (LinkedIn profilmůžete přímo ZDE
  • 0 komentářů:

    Okomentovat

    Souhlasíte? Nesouhlasíte? Máte co říct k danému tématu?

    Chcete eBook "Proč většina školení selže?"

    Jaká školení mají smysl? Proč většina vzdělávacích programů a tréningů selhává? Jak vytvořit úspěšné školení? Jak efektivně vzdělávat zaměstnance?

    Adresa společnosti

    People skills, s.r.o.

    Jaurisova 3

    Praha 4

    PSČ 140 00

    Kontaktujte nás přímo

    info@peopleskills.cz

    +420-734-527-295