7 principů, které mějme na paměti, když si myslíme, že nejsme dost dobří

0 Komentářů A+ a-

Nejsem dost dobrý(á). To si kolikrát můžeme v hlavě sami často říkat. Nicméně "nemůžeme sebe sami nenávidět v té verzi sebe sama, ve které se můžeme mít rádi." (Lori Deschene) Někdy jsem i já sám na sebe hrozný a neúnavně sebe porovnávám s ostatními lidmi, kolegy, se svými vzory atd. Bez ohledu na to, kolikrát jsem již četl nebo slyšel, jak dost dobrý, milý nebo i roztomilý já sám jsem a bez toho, že i vím, že si jen v některých věcech dostatečně nevěřím, stejně občas sklouzávám v myšlenkách k tomu, že se "nemám rád".

Tlak našeho okolí

Ten červík v hlavě nás může nahlodávat neustále. V naší euro-americké kultuře je obecně velký tlak na "hromadění" a na "stálý růst". Důsledkem toho je, že máme neustále z našeho povzbuzování sebe sama pocit, jako kdyby s námi nebylo něco v pořádku. Souhlasíte? Stále jsme od určitého věku singl, nemáme určitý příjem jako ostatní, nemáme velký zajímavý sociální kruh, nebo nevypadáme dobře a působíme v přítomnosti ostatních určitým způsobem. Seznam takovýchto tlaků z vnějšku by mohl být skutečně veliký.

Někdy uprostřed toho veškerého tlaku, zcela zapomínáme na všechny ty úžasné, jedinečné věci, které sami v sobě máme a jak dobří vlastně jsme. V důsledku toho hledáme důkazy, že jsme nikým, že si nezasloužíme být zamilovaní a milovaní nebo že si nemůžeme dovolit žít naplno. A to je pak konec. V hlavě zůstaneme s tou myšlenkou a dovolíme vnitřnímu kritikovi úplně roztrhat naši sebeúctu. Pak skončíme truchlivě se zmrzlinou nebo jakýmkoli jídlem na pohovce a koukáme bezedně na televizi. 

Vzpomeňte si na sílu myšlenky 

Vzpomínám si na chvíli, kdy jsem četl komentář od jednoho z mých čtenářů blogu, kde mi psal, že jeden z mých příspěvků jej doslova dostal přes noc. Doslova. A pokud to jedno jednoduché slovo nebo věta, které(ou) jsem v článku použil, mělo tu moc mu "zachránit život", je dobré si uvědomit, jaké účinky mohou mít řeči, které vedeme sami k sobě. 

Vnitřní kritika se silnými námitkami je hodně velký protihráč vůči sebevědomí a naší sebelásce. A tak se zase snažíme ještě víc, abychom se opět nenačapali, jak sklouzáváme opět k těmto myšlenkám. Nicméně je to ještě horší. No tak, jsme přeci jen lidé a měli bychom si připustit, že i toto je v pořádku. Je jen otázkou, jak s danými myšlenkami naložíme a pracujeme. Až pak se můžeme zabývat tím, že si takové myšlenky vůbec nepřipouštíme. 

Pokud nectíme sebe sami, pokud se nemáme rádi takové, jací jsme s klady i zápory a nevíme pořádně, co to ta sebeláska je, možná pomůže to, uvědomit si a plně přijmout principy, které nás k sebelásce vždy alespoň přiblíží. Sebeláska - tedy mít sám sebe rád, takové jací jsme, je receptem na šťastný život. 

Takže, když budeme zase v pokušení, vzpomeňme si na tyto principy: 

1. Lidi, se kterými se srovnáváte, se srovnávají také s jinými lidmi. 

Všichni lidé se hledají v ostatních okolo sebe a srovnávají se s nimi. A právě ti lidé, které vidíme a vnímáme, jako by měli již vše, tak to tak rozhodně sami nemají. Pokud se na ostatní lidi budeme dívat se soucitem a porozuměním spíše než souzením a žárlivostí, budeme lépe schopni je vidět takové, jací doopravdy jsou  - jako lidské bytosti. Pak si i uvědomíme, že jsou stejně nedokonalí - opravdoví ve své podstatě - a procházejí stejnými běžnými problémy, které mají všichni ostatní. Nikdo není dokonalý. 

2. Naše mysl může být velmi přesvědčivý lhář. 

Příhodný je zde jeden citát: "Nevěřte všemu, co si myslíte." Toto je citát, který zcela změnil způsob, jakým jsem reagovat, když se v mé mysli objevila nějaká ta krutá týrající myšlenka. Myšlenky jsou jen myšlenky, nikoli pravda. Je to nezdravé a vyčerpávající dávat do nich tolik síly a energie, aby byli negativní. Stojí to za to takovým myšlenkám říci stop a energii dát do povzbuzení, odvahy a naděje.

3. Je v nás více dobrého než špatného 

Tento princip je inspirován jedním z mých oblíbených citátů od Jon Kabat-Zinna: "Než přestanete dýchat, je ve vás více dobrého než špatného." Pesimismus nás v životě daleko nedovede. Někomu, kdo má někdy tendenci vyzdvihovat a připomínat si všechny vlastní vady a chyby, tomu i zároveň pomáhá si uvědomit, že existuje spousta věcí, na které může být sám pyšný. Můžeme dýchat? Vidíme? Slyšíme? Chodit? Volíme si svobodně vlastní cestu životem? I toto je pro někoho hodně těžké mít a užívat si to. Nejcennější věci v životě jsou zadarmo. Važme si samozřejmých a dobrých věcí a ze špatných se jen ponaučme. 

4. Potřebujeme lásku nejvíce, když máme pocit, že si ji nejméně zasloužíme. 

Vím, že toto slýcháváme dost často, nicméně asi ne tak často, abychom jsme se z toho ponaučili a přijali to za své. Zjistil jsem, že je velmi obtížné přijmout lásku a pochopení od druhých, když jsem ve stavu hněvu, studu, úzkosti nebo deprese. Ale přijetí výše uvedeného principu za vlastní, posunul opravdu můj pohled a uvědomil jsem si, že láska je vlastně největším darem, který v takových případech mohu přijmout. A rozhodnutí je jen na mě. 

5. Musíme plně přijmout a smířit se s tím, co je "teď", než dosáhneme a cítíme se spokojeni s tím, co bude "později". 

Jedna věc, kterou jsem se naučil o dosáhnutí změny je, že než se spokojíme s tím, kam jdeme, musíme přijmout, uznat a ocenit, kde jsme právě teď. Smíříme-li se nejprve s tím, kde jsme, stane se naše cesta k něčemu novému mnohem klidnější, obohacující a uspokojující a rozhodně rychlejší. Jednoduše, pokud někam chceme dojít a vlastně ani nevíme odkud přesně jdeme, těžko tam dojdeme, jen se plácáme.

6. Zaměřme se raději na pokrok, než na dokonalost a na to, jak daleko jsme se již dostali, než na to, jak daleko ještě musíme jít. 

Jednou z největších příčin sebepohrdání je naše potřeba "dostat to pravé." Usilujeme o dokonalost a úspěch ("hromadění" a "stálý růst"), a když zaostáváme za ostatními, cítíme se hůře než bezcenně. Zdá se, že si neuvědomujeme, že naše "snaha o úspěch" a ochota "sžít se s tím pravým", je vlastně náš cíl sám o sobě, bez ohledu na to, kolikrát se nám nepodaří dosáhnout "toho pravého". O to "dostat to pravé" vůbec vlastně nejde. Je to neustálý hlad po něčem, co vlastně ani nevíme, co je, a jak to doopravdy vypadá. Místo toho, abychom nadávali sami sobě, že jsme něco popletli a udělali jsme krok zpátky, poplácejme se raději po zádech za snahu, pokrok, a za to, že jsme došli tak daleko. 

7. Nemůžeme nenávidět svou cestu jak milujeme sami sebe. 

Pokud si budeme říkat, jací lůzři jsme, rozhodně nám to ke změně nepomůže a ani k úspěchu nedovede. Pokud si budete říkat, že nemůže plně žít v našem plném potenciálu, rozhodně nám to nepomůže dosáhnout vyššího potenciálu. Pokud si budeme říkat, že jsme k ničemu a jak nesympatičtí jsme, nepomůže nám to cítit se hodnotný(á) a milovaný(á). 

Vím, že to zní skoro až moc jednoduše, ale jediný způsob, jak dosáhnout plné sebelásky, je milovat sami sebe, bez ohledu na to, kdo jsme a kde se právě teď nacházíme. Ať jsme při těle, ať už nemáme ty milióny, ať už nemáme vysokoškolské nebo středoškolské vzdělání, jsme to my a nikdo jiný. Jsme jedineční. Každý z nás je jedinečný. I když víme, že toužíte po změně, je pravda jednoduchá. Jste akorát takoví, jací právě jste.

A budeme to trochu jednodušší pokaždé, když si to vše budeme pravidelně připomínat.



Jaký je Váš názor na toto téma? Co Vás nejvíce zaujalo?  Podělte se o Váš názor s ostatními v komentáři pod článkem.

Pokud se vám článek líbil, pošlete jej dál! 


_________________________________________________________________
Mé jméno je Jaromír Průša (@nacesteskoucema zabývám se profesně koučováním, lektorováním a profesionálním networkingem. 

Specializuji se zejména na exekutivní coaching, facilitaci councilů a na profesionální business networking. 

Kontaktovat mě (LinkedIn profilmůžete přímo ZDE

(autor příspěvku)

Děkuji za návštěvu mých profesních stránek! Pokud Vás tento příspěvek jakkoli zaujal, budu velice rád za komentář nebo sdílení techto myšlenek. Jaký máte na toto téma nároz Vy?

Souhlasíte? Nesouhlasíte? Máte co říct k danému tématu?