Co vím já a co si myslím, že ví ostatní?

0 Komentářů A+ a-

Dnešní západní civilizace je kompletně postavena na informacích, na znalostech a dovednostech. V každodenním osobním a i profesním životě se po nás vyžaduje znát spoustu věcí, vědět co přesně dělat v dané situaci, mít znalosti o dané problematice - tedy být informačním odborníkem. Nicméně to k přežití a k úspěchu v dnešním světě vůbec nestačí. Naopak, dnes to již není o informacích a o tom, CO víme. Kde je tedy zakopaný pes, když si neustále sám sobě tvrdím, že ostatní  ví a stíhají více?


Těch informací je kolem nás každý den tolik, že náš mozek musí selektovat to podstatné. A když se vás zeptám: "Co bylo na tom billboardu, který jste dnes ráno minuly?" pravděpodobně si ani neuvědomíte, že tam vedle vás nějaký ten billboard vůbec stál. To za vás mozek vyřadil právě to nepodstatné. Pokud toto vezmete v životě na vědomí, víte jak moc se vám zjednoduší život? 

Dávat vědomě něčemu prioritu před ostatními věcmi, je v této souvislosti též podstatná dovednost, která nám pomůže se této nepravdivé domněnky se jednoduše zbavit. K tomuto tématu podrobněji snad někdy jindy.

Naše domněnka, že "toho víme" málo. 

Mozek bez našeho vědomí vybere to, co je důležité a co nikoli. Nicméně náš mozek kolikrát vyhodnotí za nepodstatné i to, co bychom rozhodně minout neměli. Že jsme si vůbec nevšimli, že vedle vás sedí již druhý den nový kolega?  Že nevíme, že máme nové vnitřní směrnice v našem oddělení? Propásli jsme dnešní meeting, protože jsme si jej nezaznamenali do diáře? Zapomenuli jsme nakoupit? Každému se toto děje dnes a denně. Preselekce informací, kolikrát i bez našeho vědomí. A my můžeme kolikrát sebe obviňovat z toho, že jsme to měli "vědět" nebo ještě hůř, že jsme to přeci "věděli".

Nedávno jsem naslouchal při koučování mému klientovi, který si ve své podstatě ztěžoval na to, že toho ví méně, než jeho členové týmu, a že jim rozhodně nemůže stačit a být vzorem. Následkem bylo to, že tým byl bez leadra a bez směru jen díky domněnce, že ví méně, než jeho vlastní členové týmu. Za to vše může domněnka, že "toho víme" málo. 
"Pracuj s tím, co je." ~anonymus

Vaše znalosti budou mít smysl pouze když, ...

Nabyté informace a naše znalosti mají cenu pouze v momentě, kdy víme JAK s nimi naložit a JAK je použít, JAK je prodat světu.  Bez toho se jedná pouze o "data" na našem pevném disku mozku. Nejde o to, aby se z nás stala encyklopedie vědění. Ta už tu je. Jen vědět, jak z ní ony informace, které potřebujeme, používat. 
"Učte se JAK, ne CO." ~anonymus
Člověk doopravdy nemůže znát všechno. A o tom to přeci není. Najděte se v tom, jak nejlépe vstřebáváte informace. Je to čtením? Je to posloucháním? Nebo tím, že si danou věc vyzkoušíte? Soustřeďte se tedy daleko více na to, co již umíte a znáte a na to JAK s tím, co již máte hospodařit. Udělejte v tomto ze sebe diamant. 

Co dělat s tím, když si myslím, že ostatní ví více?

Věřme si sami sobě v tom, co jsme sami doposavad získali a naučili se.  To je jedinečné a žádný člověk na světě není stejný, ani ve zkušenostech a v poznání. Sebedůvěra v naše vlastní dovednosti je základem k pochopení tohoto vnitřního dilematu, k této nepravdivé domněnce, že ostatní ví přeci více, jak já. Možná ostatní ví něco jiného, nicméně neví více jak vy. 

Snad napoví toto vizuální zobrazení tohoto vnitřního dilematu:
Co vím já a co si myslím, že ví ostatní je kolikrát zcela jiné než realita samotná. Možná ostatní ví a znají něco jiného, než vy, nicméně neví více, jak vy sami. Zdroj informací je vždy stejný.
Uvědomte si, že každý z nás prošel tím samým vzdělávacím systémem, žije na té samé Zemi jako vy. Je možné, že žil na jiném kontinentě, v jiné kultuře s jinými lidmi. Ano. Podstatné však je si uvědomit, že ví stejné věci, jako víte vy. Je jen na každém z nás, jak s těmito nabytými znalostmi umíme zacházet a sdílet je.

A když už dojde na to, že se chceme srovnávat s někým, kdo má vynikající paměť, uvědomme si, že srovnáváme nesrovnatelné. V čem vynikáte vy pokud ne v paměti?  Jaká je vaše silná stránka, na které chcete teď začít stavět?

"Vědění" v širších souvislostech

Nedivme se, že je tomu dnes tak, jak tomu je. Ve školách po nás ani učitelé od dob Marie Terezie a Josefa II. nechtějí ve své podstatě nic jiného - všichni po nás vždy chtěli, abychom měli znalosti. A vůbec nezmiňuji to, že to byly znalosti zcela nepoužitelné pro život. Ať už to byl náš učitel, naše rodiče, náš zaměstnavatel, nebo naše rodina, vždy to bylo bohužel více o tom CO víme, než o tom JAK s tím co víme, naložit. Učí snad naše děti ve škole JAK se učit? Nemyslím si.

Zamyšlení závěrem

Malý komplexnější postřeh. Koukneme-li se do naší tisícileté historie západní civilizace, musíme konstatovat, že toto k trvalému přežití a udržitelnému rozvoji civilizace - tedy i samotného jedince nebo skupiny - nestačí. Všechny civilizace založené na "vědět a znát" uhasly a zanikly. To je fakt.

Jak myslíte, že jsem mého klienta při koučování tedy nasměroval? Co je vskutku podstatné, pokud jde o dostatečnou znalost problematiky? Co mě dovede dál: To, že budu mít 100% informací, nebo to, že budu mít 20% informací a budu vědět, jak s nimi naložit?

Zaujal vás tento příspěvek? Máte k tomuto nějaký podnět nebo chcete něco sdílet? Podělte se o váš názor s ostatními v komentářích pod článkem.


Jaký je Váš názor na toto téma? Co Vás nejvíce zaujalo?  Podělte se o Váš názor s ostatními v komentáři pod článkem.

Pokud se vám článek líbil, pošlete jej dál! 


_________________________________________________________________
Mé jméno je Jaromír Průša (@nacesteskoucema zabývám se profesně koučováním, lektorováním a profesionálním networkingem. 

Specializuji se zejména na exekutivní coaching, facilitaci councilů a na profesionální business networking. 

Kontaktovat mě (LinkedIn profilmůžete přímo ZDE

(autor příspěvku)

Děkuji za návštěvu mých profesních stránek! Pokud Vás tento příspěvek jakkoli zaujal, budu velice rád za komentář nebo sdílení techto myšlenek. Jaký máte na toto téma nároz Vy?

Souhlasíte? Nesouhlasíte? Máte co říct k danému tématu?