Jaký smysl má koučování?

0 Komentářů A+ a-

Z posledního workshopu, kde jsem představoval koučování jako jednu ze základních dovedností managera, mi jeden účastník ihned na úvodu kurzu položil jednu otázku: "A jaký je tedy smysl koučování?" Zamyslel jsem se a krátce jsem mu odpověděl jednoduchou otázkou: "Jak moc je pro vás důležité se cítit v prvé řadě pohodlně?"  a daný účastník se zarazil a svraštil obočí...

Co si myslíte, že mi daný účastník odpověděl? Každý člověk má intuitivně tendenci být v prvé řadě v bezpečí a  cítit se pohodlně, tedy "mít věci pod kontrolou". Cokoli, co je nám nepříjemné, odmítáme a snažíme se tomu vyhýbat. Snažíme si bránit onu pomyslnou jistotu pohodlí. Paradoxně nicméně právě ono pohodlí a komfortní prostředí, ve kterém dnes v 21. století žijeme, nás může nevědomky dostat do bodu, kdy budeme profesně nepoužitelní.

Fixované myšlení je pasé.

Jak jsem již psal v předešlém z článků (související článek: Co nám říkají vědecké studie o úspěchu?): ti, kteří mají "Myšlení fixované" (neměnné), věří věcem jako je charakter, inteligence a tvořivost v tom smyslu, že to jsou faktory neměnné a pevně dané. Způsob, jak se tito lidé vyhýbají selhání, je, že se snaží prokazovat určitou dovednost a nebo chytrost. A to má své limity.

V dnešní době již vůbec nejde o to, co víte, jaké jste vystudovali školy, kolik máte titulů nebo jak moc dobrou máte paměť. Uplatnit se se na trhu práce vyžaduje dovednosti a schopnosti přizpůsobit se dynamice změn a transformací a umět pracovat s obrovským množstvím informací.

Jak lovíme dnes a co nás drží při životě.

Tento informační věk nám dává v západní civilizaci neskutečné pohodlí a komfort. Musíme se snad starat o to, zda máme vodu na pití, či zda si musíme něco ulovit dneska k jídlu a kde složíme večer hlavu? Náš lov na jídlo se odehrává v obchoďáku, vodu vidíme až z kohoutku a  o střeše nad hlavou a suchých nohách v teple uvažujeme tak samozřejmě, že nás ani už nenapadne, že to je obrovský komfort, který si můžeme dovolit a za který přímo nikomu neplatíme. Komfort nás drží při životě a každý po něm touží. Toto pohodlí do jisté míry extrémně omezuje a limituje i naše uvažování a nastavení naší mysli. I naše mysl a emoční rovina žije v těžkém pohodlíčku.

Život začíná až za komfortní zónou.

Když vám jde o život, jste schopní udělat cokoli, abyste přežili. Musíte však o holý život bojovat dnes? Nejspíše nikoli. Nemáme existenční potřebu bojovat. Na druhé straně lidé prahnou po změně. Komfort a změna nicméně vůbec nejdou ruku v ruce.



A zde je onen smysl koučování. Koučování není o tom, že zůstaneme ve své pohodlné komfortní zóně, naopak. Nechat se koučovat, znamená v prvé řadě přijmout nepohodlí za své. Každá změna bolí a každý krok dopředu je vždy spojený s nejistotou.

Nejistota nicméně je právě ta zóna, ve které rosteme, kde se učíme a poznáváme sami sebe a s své okolí.




Jaký je Váš názor na toto téma? Co Vás nejvíce zaujalo?  Podělte se o Váš názor s ostatními v komentáři pod článkem.

Pokud se vám článek líbil, pošlete jej dál!

__________________________
Mé jméno je Jaromír Průša (@nacesteskoucema již řadu let se živím  v Evropě jako konzultant vzdělávání a a talent developmentu, kouč, lektor a facilitátor. Specializuji se zejména na exekutivní coaching, facilitaci a na profesionální networking.
Kontaktovat mě (LinkedIn profilmůžete přímo ZDE

(autor příspěvku)

Děkuji za návštěvu mých profesních stránek! Pokud Vás tento příspěvek jakkoli zaujal, budu velice rád za komentář nebo sdílení techto myšlenek. Jaký máte na toto téma nároz Vy?

Souhlasíte? Nesouhlasíte? Máte co říct k danému tématu?